„Co teď?“ pomyslely si všechny tři najednou. Jedou do Bradavic teprve poprvé a hned si uženou ostudu z pozdního příjezdu před celým hradem. „Je to v loji,“ stěžovala si Tess a sedla si na závoru. „Tak to bych neřekla,“ dodala s polooptimistickým úšklebkem Lessie. „Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř a hlavně, pod každým mrakem se schovává slunce.“ „Jak to myslíš,“ zeptala se nechápavě Ariela. Ale v zápětí i ona pochopila. To už nejmladší sestra ukazovala prstem směrem k vlaku, ze kterého se žlutě zablýsklo. „No jasně, že mě to nenapadlo hned. Hejbněte kostrou a připravte si hůlky. Ten kluk nemá špatnej nápad. Accio světelný provaz!“ Vykřikla s hůlkou namířenou ke žlutému tenkému paprsku. „Rychle si chytněte zavazadla a dejte mi ruku!“ „Můžeš mi říct, jak to mám asi udělat?“ odporovala Jess. „Au,“ loupla ji Tessie do žeber. Jakmile si setry podaly ruce, ozvalo se z vlaku dnešní druhé, zato tlumenější „Accio, holky na nástupišti.“ Pak nastalo něco, za co později budou včechny tři „A“ vděčné Blackům. „Jsem Regulus Arcturus Black,“ představil se galantně chlapec, když už dívky stály ve vlaku. Byl asi stejně tak starý, jako ony. Arianu hned upoutaly jeho oči, oceánově modré. Dala by všechny galeony z Gringottovy banky za to, že už je někde viděla. „Můžu ti říkat Regule??? Teda vlastně, eh, promiň. Jsem Ariana. Ariana Lessie van de´Corvinová. A tohle jsou mé sestry Aranel Tessie (jen se mírně šibalsky ušklíbla) a Ariel Jessie (udělala malé sladké pukrle). A všechny tři ti děkujeme, žes nás vytáh z tý kaše. Teda z toho nástupiště,“ mluvila nervózně juniorka A.L. „Tak to nemáte zač,“ sladce se na ně usmál. Někdo za nimi si důležitě odkašlal. --- Děvčata se vydala hledat volné kupé, jenže k jejich smůle už bylo skoro všude obsazeno. A tak jim nezbývalo než „Hlídáš to někomu nebo je tu ještě volno?“ zeptaly se dívky s rudými vlasy, která se dívala z okna. „Samozřejmě si můžete přisednout. Přece nebudete stát na chodbě a čekat na Poberty až na vás začnou pokřikovat: „Hej, dáš si se mnou rande?““ Teď se odlepila od okna . Dnes již podruhé by Corvinky, nebo alespoň jedna z nich, rozdala celou skřetí banku, jestli ji už někde neviděla. „Lily Evansová?“ zeptala se s určitou nadějí v hlase Less. A k jejímu velkému překvapení ji na místo odpovědi položila další otázku: „A ty jsi Less, Lessie Corvin?“ Jen jemně přikývla. „U Merlinovejch spoďárů, my si přece psaly, vzpomínáš?“ „Jo, když´s chodila do Krásnohůlek. Učila´s mě fráninu.“ „A ty mě zas ájinu. Je fakt skvělý tě vidět někde jinde než na fotce. Vypadáš úžasně. Kathleen a Kate, no, potkala sem je včera ve Vireně. Co James, ještě pořád …?“ poslední otázkou Lil doslova zaskočila a zastavila ji raději v půlce věty. „Ticho, nebo sem ještě vleze! Ehm, no, víš, já jen, ee, … Pozdě!!!“ „Akorát. Čau Evansová.“ Ve dveřích se objevila střapatá hlava s černými vlasy a brýlemi. „Naschle Pottere,“ odbyla dvěma slovy Lily Jamese. „Neškareď se na mě tak nebo ti to zůstane. Jak bych pak s tebou mohl někam jít? Víš, že když se zlobíš, tak ti to strašně sluší. Ty seš rok od roku hezčí a hezčí.“ „A ty zas rok od roku blbější!“ Ve dveřích se mihla další postava: „Ahoj Lillian.“ „Nazdar, ty naše černá psí, ehm …, hvězdičko. Sedni si tady a taky se kochej krásným okolím,“ reagoval na pozdrav James místo Lily. „Se můžu kochat i pozadím, teda pokud je krásný,“ zrovna rentgenoval od hlavy k patě Jess, naproti které si sedl. Té se udělalo při důkladnějším rozboru jeho dvojsmyslné věty udělalo šoufl a hodila obsah svého žaludku na právě přicházejícího třetího chlapce – Petra Pettigrewa. „Čau Pete, Tobě to ale sluší. Asi se někdo přežral stejně jako ty. Hele nesedej si. Pulirexo.,“ seslal na něj jednoduché kouzlo James. Petrův hábit byl v tu ránu čistý. „Nevíš kde je Moony?“ „No. Moh by bejt v prefekťáku. Půjdeš tam? Jdu s tebou,“ načež pohnul svými pěti pneumatikami a společně s Potterem odešel hledat kamaráda. --- „Jsem Sirius,“ začal šedooký chlapec. Ve dveřích kupé se zase někdo objevil. Lily už to ignorovala a četla si knížku. „Ale copak to tu nevidím,“ začal mluvit známý. „Můj, psch, povedenej bratříček si tu klidně koketuje s holkama, kterejm sem pomohl, a on na ostatní si ani nevzpomene.“ „Óóó, to si ty, hezky pozdravuj mou hnusnou čistokrevnou matku, Regulku!“ „S dovolením vodpal, Sirie,“ nedal se Arcturus. „Jakže? Já tu snad byl první,“ čertil se Sirius. „Heleďte se vy dva,“ vložila se do hovoru Ariel, „Jestli ste bráchové, tak se nechte napokoji.“ „Protože bohužel jsme, tak nemůžeme.“ Jedovatě odvětil Arcturus. „Můžete, prosím, třeba kvůli nám, zkusit se vůči tomu vzájemně nepošťuchovat?“ pokračovala dál Ariela. „Tady jde spíš o to, že my nejsme a nebudeme jako bráchové. Jasný?“ „Hele, pomalu, pomalu, brzdi, brzdi,“ snažila se je oba uklidnit Jessica. „Tak se koukni na nás tři. Sme úplně stejné. A stěžujeme si, že ta druhá nebo třetí má náš obličej? Ne! Nikdy! Tak se vy dva koukněte dát pohody, podejte si tlapky, a aspoň pro dnešek si s těma pitomejma narážkami dejte voraz. Jasný?“ Pětice kolem jen zírala s otevřenou pusou, asi tak, jako by jim právě uletěla Zlatonoska. Pomalu a velice neochotně si oba hoši podali ruce. Neodpustili si přitom jedovaté pohledy, a Regulovi dokonce usyklo skoro neslyšně: „Ale jen pro dnešek.“ --- Na dveře zaklepala a vzápětí vstoupila baculatá starší dáma: „Dáte si něco, milánkové?“ „Kefírový mlíko,“ vychrlila Tess. „šestkrát.“ „Prosím, tady to máme, galeon a tři srpce,“ podávala jí babka šest zelených krabic. „To je dobrý, já to zaplatím,“ nabídl se ochotně Sirius. „Jen tak mimochodem, k čemu nám to bude dobrý. To by nevypil ani Křiklan, kdybys mu řekla, že je to kouzelnický pití.“ „Mudlovský,“ vypálily na něj unisono všechny. Regulus se z nepochopitelných důvodů vzdálil jejich přítomnosti a přešel do jiného kupé. „Pfffíííííííí,“ vyprskla Jess a poprskala Siria kefírem od hlavy k patě. „Do záchodovýho prkýnka, co to…“ Black se naklonil k Tessii: „To má fakt tak blbý zažívání?“ Tentokrát vyprskla ona. Zdálo se, že Potter s Pettigrewem se vrací společně i s Remem. Tentokrát to byl onen poslední zmiňovaný, který schytal mléčnou sprchu. „No bezva. Jednou si člověk koupí nový hábit a hned mu ho někdo zapacká.“ „Bacha Moony, zapackat ti ho můžem jenom my tři.“ Otevřel novou debatu James. „Ticho, o úplňku ani slovo,“ snažil se něco zamaskovat Remik. „O jakým úplňku? Jste snad strašidla malejch dětí?“ zeptala se na nakousnuté téma Less. „Ne, my jsme andělíčci strážníčci a běháme za malinkejma dětičkama s čistícím lektvarem v ruce a řveme na ně: Nejseš polulanej dlobečku?“ začal zase James. „Ó, no to je skvělé, my jsme upíři a andělíčky žereme!!!“ Pronesla procítěně Tess za Jessiciny podpory. Less se zvedla a odešla. „Jak si to myslel s těmi chudáčky dětičkami?“ obrátila se na Jimmiho Lily. „Myslíš bratránka, nebo naše vlastní?“ Lily popadla svůj kefír a vylila ho celý Jamesovi na hlavu. Ten, ač měl brýle celé ušpiněné, se olízl a řekl jen: „Znám i lepší.“ Petr se mezitím válel po sedačce v záchvatu smíchu a kamarádi slyšeli jen: „No..., jasně, hehe, postříkej si … každá svýho…“ --- „Rege, stůj. Musím s tebou nutně mluvit.“ Less sotva popadala dech, když se za ním hnala. „Chtěla sem tě zeptat, tvůj táta je Oberon Black?“ „Jo!“ „A ty chodíš do Zmijozelu?“ „Jo!“ „Promiň, jestli se tě to nějak dotkne, ale nemáš něco společného s ty-víš-kým?“ Mladý Black se chytl za předloktí, jinak stál jako přikovaný k zemi. Že by snad něco tušila? Ach, prosím ne, chtěl jí něco říct. Moc důležitého!!! …
Zatím nebyl vložen žádný komentář
